Ztrácíte se mi a před zraky prázdno. Kde není nic, jen prohlubeň mezi námi. Prázdno a v něm vyryto – „vzpomínáme“. Tak krásně ryzí jste byly. Chybíte mi. Kde jsi? Vděčnosti! Kéž bych vás mohla častěji spatřit. Tuze lépe by se žilo. Kde jsi? Upřímnosti! Ve dnech i nocích se děsím toho, až stane se, že nakonec...
