Filmový příběh na motivy starých pražských pověstí. Vypráví o chudém studentovi, kterého zlákalo bohatství, jemuž dal přednost před věděním. Nakonec zaprodá svou duši zlým mocnostem. Ďábel ho odnese do pekla a od té doby je na stropě pražského domu černá díra.
Hlavními postavami této známé pohádky z Fimfára jsou lakomá Barka a další obyvatelé z Dejvic, kde se nic nedává, zato se zde krade a závidí. Svým pojetím má Lakomá Barka blíže k modernímu příběhu, než ke klasické pohádce. Je ale stejně jako ostatní pohádky Jana Wericha plná humoru a moudrosti.
Každodenní syrová realita, kterou Tomáš Etzler v Číně sedm let na vlastní kůži zažíval, ve filmu silně kontrastuje s mikrosvětem, který objevil v malé vesnici na severovýchodě Číny.
Animace nedávno objevených půdních kreseb na zdi bývalého ghetta, v kombinaci s připomínkou opery Brundibár, která se měla stát pro svět dokladem o skvělém životě vězněných dětí.
Švankmajerova černobílá obrazová koláž zachycuje místo, které je samo o sobě poněkud mrazivé a které nebylo třeba zvlášť filmařsky dotvářet – kostnici v kostele Všech Svatých v Sedlci u Kutné Hory, založenou roku 1870. Sedmdesát tisíc lidských koster, většinou obětí epidemie černého moru z roku 1318, upravených...
Obrazová a hudební koláž – kinokoncert – jehož průvodcem je mladý zvukař David, pro kterého je výstava o E. F. Burianovi popudem k tomu, aby se o tohoto avantgardního umělce více zajímal. Ve filmu se vzájemně propojují dvě linie – dokumentární a faktografická, těžící z dobového materiálu a archivních snímků –...
Během prací na posledním celovečerním filmu surrealistického tvůrce Jana Švankmajera Hmyz, na němž se Jan Daňhel podílel jako střihač a Adam Oľha jako kameraman, byli osloveni filmovým producentem Jaromírem Kallistou a režisérem Janem Švankmajerem, aby se skrze dokumentární film pokusili odhalit a zakonzervovat tvořivé...
Podobenství mají v české kinematografii dávnou tradici (připomínám aspoň Němcův snímek O slavnosti a hostech), ale ne všechny pokusy zhostit se podobenství dopadly úspěšně. Patří mezi ně i Masseba, kterou režíroval Miloš Zábranský. Měla dvojnásobnou smůlu: jednak rozhodně nepatří mezi díla srozumitelná a jasná,...
